12 47
Kacurova memoranda umožnilo Japonsku ovládnutí Koreje výměnou
za uznání amerických zájmů na Filipínských poloostrovech.
Následně byla podepsána Japonsko-korejská protektorátní
smlouva, díky které Japonsku již nic nebránilo v okupaci
Korey. Dne 22. srpna 1910 byla Korea na základě anekční
smlouvy připojena pod Japonskou říši. Z korejského lidu se
stala nejpodřadnější součást japonské společnosti. Korejci
byli utlačováni, jako tresty za neposlušnost a odmítání
placení daní byli otročeni na stavbách silnic, v dolech a
v továrnách. Prvního března roku 1919, poté, co byl
pravděpodobně otráven bývalý korejský císař Kodžong, se
uskutečnila celostátní protijaponská manifestace. Ta byla také
inspirována projevem tehdejšího amerického prezidenta Woodrowa
Wilsona, který vyzýval k ukončení evropské koloniální nadvlády
a hlásal podporu národům na jejich sebeurčení. K tomuto došlo
i přes to, že se Wilson ve svém projevu o nezávislosti Koreje
vůbec nezmiňoval, protože to bylo v rozporu s obchodními zájmy
projaponské frakce USA. Deklarace nezávislosti Korey byla
přečtena v Soulu, následovala pokojná demonstrace za získání
samostatnosti za přítomnosti 2 milionů obyvatel (japonské
záznamy uvádějí méně než půl milionu). Proti této demonstraci
tvrdě zasáhly japonské ozbrojené složky, kdy při střetu mělo
být zatčeno na 7000 osob, 550 jich mělo být zastřeleno a 1400
zraněno. Mnoho korejských křesťanů bylo ukřižováno nebo
za živa upáleno v kostelích. Po propuknutí 2. čínsko-japonské
války v roce 1937 a 2. světové války se Japonci pokusili
o úplné zničení korejského národu. Šintoismus se stal v zemi
povinným, zrušila se výuka v korejštině, korejská historie se
nesměla studovat, noviny nesměly být vydávány v korejštině,
korejské texty byly postaveny mimo zákon a byly páleny. Toto
jednání vedlo k emigracím Korejců do Mandžuska, Ruska nebo
12