Encyklopedie Taekwon-do
svazek 1.
Stránka
19
z
174
Chosum Dr. Lee Sun Kun, prezidentem univerzity Kyung Puk v roce 1ř6ř a jedním z
nejproslulejších korejských historiků.
Nástěnná malba v
Anak Tomb v
Koguryo ze 4.
století znázorňuje
sparring pĜi Soo
-
Bak-Gi.
Naopak Funakosi Kijin (který je běžně znám jako otec japonského Karate) napsal v roce
1ř5Ř knihu, ve které tvrdí, že Karate je tradiční válečnické umění Okinawy. Uvedl, že bylo
rozvinuto od ř. století po Kristu pod jménem Te (ruka). Když byly techniky z Okinawy
modifikovány spoluprací s čínským Kenpo (pěstní způsob), stalo se umění známým jako Dote
(čínská ruka). První pĜedvedení tohoto válečnického umění se uskutečnilo v roce 1ř17 a v
následujících letech rychle získalo popularitu na hlavním japonském ostrově. Začátkem 30. let
20. století bylo slovo Do (Čína) nahrazeno sloven Ka (prázdný), aby se rozlišilo japonské
Karate od čínského Kenpo. V Sinojaponském písmu znamená "Do" nebo "Kara" Čínu. V
knize o Karate, kterou na
psal Nagadoni, uvádí autor, že podle legendy a mýtu byl asi pĜed
2000 lety v Japonsku druh boje otevĜenou rukou, který pĜipomínal současné Sumo (japonský
zápas). Některé teorie jsou věrohodnější než jiné, ale je nepravděpodobné, že se budou
pokračující argumenty o způsobu boje otevĜenou rukou rozšiĜovat. Spor o tom, která země
může tvrdit, že první použila oheň, by byl sotva nesmyslnější. Čínská teorie je nejsnadněji
pĜijatelná, protože Čína byla kolébkou orientální kultury, ale to nutně neznamená, že tam též
mělo svůj počátek válečnické umění. Boj otevĜenou rukou a nohou nevznikl v jakékoli
jednotlivé zemi. Je více než pravděpodobné, že se pĜirozený vývoj objevil na různých místech,
jak vyvstávala potĜeba systematického způsobu obrany. Takže vlast každého válečnického
umění bude s konečnou platností záležet na národnosti jeho zakladatele, ale ne na historické
délce trvání v zemi.