77 90
- 77 -
16. STREČINK
Termín strečink pochází z anglického slova STRETCH, které v doslovném překladu znamená natažení,
protažení nebo roztažení. V posledních dvou desetiletích se označení strečink stále častěji objevuje v
souvislosti se svalovým protahováním a postupně dostal strečink tento nový obsah.
Strečink je velmi vhodnou prevencí svalových disbalancí, které vedou téměř vždy ke zdravotním
problémům, postihují páteř a klouby. Kompenzuje jednostranné přetěžování pohybového aparátu,
optimalizuje stav neurosvalového aparátu, má i psychosomatické účinky a napomáhá celkovému
uvolnění. Zlepšuje kloubní pohyblivost, má význam pro správné držení těla, dýchání i účelný
hospodárný pohyb, je efektivní pomůckou při tréninku všech sportovních disciplin.
Současné strečinkové metody navazují jednak na zkušenosti našich dávných předků (především
ze staré Indie, Číny a Japonska), ale strečink také vychází z novodobých poznatků z anatomie,
fyziologie a neurofyziologie. Rozvíjí uvědomění si vlastního těla. Většina z nás tráví život tak, že
používá vlastní tělo bezohledně a v podstatě nenaslouchá jeho potřebám. Je třeba se naučit rozlišovat
signály z orgánů. Kontakt s vlastním tělem, uvědomování si napětí a omezování pohybu nás může
udělat citlivějšími nejenom k vlastnímu tělu a k lepšímu zacházení s ním.
Strečink představuje velice účinnou prevenci proti všem zraněním, ať již pohybového nebo
oporového aparátu. V bojových sportech má přímý vliv na kvalitu sportovního výkonu zvýšením
rozsahu možného pohybu. Je také účinnou přípravou na bezprostředně následující sportovní výkon. Je
tedy výbornou formou rozcvičení.
Způsoby svalového protahování jsou různé
:
1.
Švihový balistický pohyb
- dochází při něm ke krátkodobému protažení svalu.
2.
Hmity v krajní poloze
- provádějí se tvrdě a trhaně, proto je
potřeba hmitat měkce. Při obou
způsobech je protahovací podnět krátkodobý, musí se tedy vícekrát opakovat.
3.
Pasivní cvičení
- je k němu potřeba vnější síly (pohybová rehabilitace). Používat s mírou a opatrně.
Velice často při nich dochází k přetažení a poškození tkáně,
4.
Vedený pohyb, tzv. legátový s výdrží v krajní poloze
- uplatňuje se v léčebné tělesné výchově -
Účinek nespočívá v maximálním možném protažení, je spíše kompromisem mezi posilováním a
protahováním v rámci dynamického cvičení.
Různé strečinkové metody používají různé mechanismy k dosažení stejného efektu, tj.
prodloužení svalových vláken a zvýšení rozsahu pohybu svalových úponů i kloubů. Statická metoda je
účinná a osvědčená. Vedle ní existuje bezpočet strečinkových modifikací, z nichž mezi nejzdařilejší patří
metody PNF. Do této kategorie jsou zahrnuty metody, které na dosáhnutí větší amplitudy pohybu
používají některý jiný mechanismus než statického natahování. Mezi nejznámější patří např. Holtova
metoda 3S. nebo Sölvebornova metoda.
Statické strečinkové metody patří mezi metody pomalého uvědomělého protahování svalů.
Ve strečinku můžeme rozlišit
tři stupně natahování svalů:
•
lehké natáhnutí
,
při kterém ve svalu cítíme lehké napětí. V oblasti lehkého napětí jsme tehdy,
když se pocit napětí při výdrži v dosáhnuté poloze postupně ztrácí.
•
rozvíjející natáhnutí
,
ke kterému se můžeme propracovat pouze po předcházejícím 10 - 30-ti
sekundovém lehkém natáhnutí tak, že sval opět natáhneme o krátkou vzdálenost. I zde by se měl
pocit mírného napětí postupně ztrácet.
•
drastické natáhnutí
,
které je charakterizované silným a nepolevujícím napětí protahovaných
svalů a bolestí. Při tomto stupni napětí si můžete snadno poškodit svaly.
Účinek strečinku je výraznější, když se cvičí ve spojení s jinou intenzivní sportovní aktivitou.
Strecink po silovém tréninku je mimořádně účinný !