Choong-Moo tul

Titul Čchungmu byl udělen admirálu I Sun-šinovi z dynastie I. Získal si vážnost sestrojením válečné lodi zvané kobukson, která se dá považovat za předchůdce ponorek 1592. Tul končí úderem levé ruky, což symbolizuje admirálovu nešťastnou smrt před tím, než mohl znovu prokázat své neomezené schopnosti.

I Sun-šin, který se narodil v roce 1545, se považuje za jednoho z největších námořních stratégů všech dob. Především díky němu porazila Korea v letech 1592 a 1598 Japonsko. Jeden z japonských generálů rusko-japonské války prý prohlásil: “Můžete mě srovnávat s admirálem Nelsonem, ale ne s I Sun-šinem. Ten se nedá srovnávat s nikým.”

Nejznámějším I Sun-šinovým vynálezem je bezesporu kobukson (želví loď), galéra pokrytá pancířem, který chránil vojáky i veslaře. Loď byla 33 m dlouhá a 8 m široká, měla tři podlaží a byla vyzbrojena čtyřiceti děly a dalšími zbraněmi. Silný pancíř a žebroví chránily loď před útokem z dálky, proti přímému útoku vojáků pokrývaly povrch lodi hroty a čepele. Naproti tomu japonské lodě byly vybaveny většinou jedním dělem, mušketami a pancíř neměly vůbec. Přes svou hmotnost byl kobukson velmi rychlý a mohl dohonit a potopit jakoukoliv japonskou loď.

V roce 1590 se japonský šógun Tojotomi Hidejoši rozhodl získat absolutní moc v Japonsku. Největšími nepřáteli tohoto plánu byli samozřejmě ostatní vlivné rody. Proto šógun naplánoval útok na Čínu, aby se ostatní válkou vyčerpali a on posílil svou pozici. Když Korea odmítla spojenectví, pověřil své generály, aby ji v roce 1592 napadli.

Do útoku bylo zapojeno přibližně 300000 vojáků a 4000 lodí. Japonská armáda byla již od roku 1543 vyzbrojena mušketami. Naproti tomu Korea měla minimum střelných zbraní a neuměla je vyrábět. Korejská armáda měla nedostatek vojáků, a ti byli vyzbrojeni jen meči, luky a kopími. Není divu, že Japonsko dobylo v květnu 1592 hlavní město (Soul) po pouhých patnáci dnech. Situace Koreje by byla velmi špatná, nebýt spojenectví s Čínou a I Sun-šina.

V roce 1592, ještě před začátkem války, začal I Sun-šin stavět první kobukson. Na vodu byl spuštěn jen dva dny před začátkem japonské invaze. V první bitvě zaútočil s 80 loďmi na japonskou flotilu s 800 loďmi. Po zapálení prvních 26 se zbytek rozprchl a po následujícím stíhání potopil mnoho dalších. Jeho lodě byly sice silnější, ale nebýt geniální strategie, nedokázal by flotilu úplně rozprášit.

V jiné námořní bitvě, jedné z největších v historii, dokázal I Sun-šin vlákat do pasti a porazit loďstvo se 100000 japonskými vojáky. Na pevnině pomáhala Korejcům čínská armáda a japonští generálové museli žádat o posily. Žádná však nemohla dorazit, neboť moře zcela ovládal I Sun-šin. Japonsko se muselo stáhnout a I Sun-šin se stal admirálem.

Japoncům bylo zřejmé, že k dobytí Koreje je třeba I Sun-šina odstranit. Vyslali proto agenta, který naoko Korejcům donášel. Předal mnoho “užitečných” informací a Korejci mu zcela důvěřovali. Jednou přinesl zprávu o tom, kdy a kde bude japonský generál Kato s velkým počtem lodí, a doporučil, aby je I Sun-šin napadl a potopil. Korejské velení souhlasilo, ale I Sun-šin, který tamější nebezpečné vody znal, tušil past a odmítl splnit rozkaz. Byl uvězněn, degradován a nebýt svých předchozích úspěchů, byl by popraven.

V roce 1596 už Japonsku nic nebránilo v novém útoku. Kdyby byl I Sun-šin stále velitelem, nemohlo by vylodění 140000 japonských vojáků asi vůbec proběhnout. Místo toho se současnému námořnímu velení podařilo špatnou taktikou přijít o téměř všechny lodě.

Korejský král musel chtě nechtě I Sun-šina rehabilitovat a svěřit mu velení. Ten nedbal předchozího ponížení a okamžitě začal pracovat. Se zbytkem korejského námořnictva, 12 loďmi, napadl a rozbil japonskou flotilu o 133 lodích. Začal znovu budovat své kobuksony a Japonci brzy zjistili, že se vrátil.

I Sun-šin zemřel v roce 1598, když ze své lodě řídil bitvu a zasáhla ho zbloudilá střela. Před svou smrtí prý řekl: “Nemluvte o tom, že jsem mrtvý. Ohrozilo by to naše vítězství.” Naštěstí pro Koreu nedlouho poté zemřel i šógun Hidejoši a Japonsko se stáhlo.

I Sun-šin se stal jením z největších hrdinů korejské historie a v roce 1643 mu byl čestně posmrtně udělen vysoký titul Čchungmu (Loajalita a rytířskost). V Koreji je dodnes velmi vážený.