Toi-Gye tul

Tchoege byl pseudonym učence I Hvanga ze 16. století, šiřitele neokonfucianismu. Celkem 37 pohybů sestavy se vztahuje k jeho rodišti na 37. stupni zeměpisné šířky, diagram tulu znamená “učenec”.

I Hvang se narodil v roce 1501 v provincii Kjongsang. Již v mládí přijal pseudonym Tchoege (Vracející se řeka). Ve svých 34 letech složil zkoušky, které ho opravňovaly k práci ve státní správě. Přestože byl během své kariéry několikrát jmenován do vysokých funkcí, nevzdal se za celý život studia. K jeho nejvýznamnějšímu odkazu patří filosofie založená na myšlenkách čínského učence Ču Si.

Ču Si, který žil ve 12. století, stanovil pojmy “li” (rozum, mušlenka) a “či” (hmota, životní síla). Tyto pojmy se podobaly evropskému pojetí “duše” a “těla”. Tchoege uznával “li” jako hlavní sílu, kterou “či” doplňuje. Jeho učení kladlo důraz na budování morálního charakteru, studium a meditaci. Opačný názor zastával jiný významný učenec té doby, I I (Julgok, viz Yul-gok tul).

Tchoege se v roce 1557 stal představeným Sosu Sowon - soukromé akademie, která kombinovala svatyni, školu a místo setkávání zdejších učenců. Během jeho působení Sosu Sowon zbohatnul a stal se vzorem všech ostatních škol dynastie I.

Díky bohatství Sosu Sowon získal Tchoege značný politický vliv. Jeho žáci zastávali vysoké vládní funkce a vlastně každý úředník se musel rozhodnout, souhlasí-li s filosofií Tchoege, či nikoliv. Státní aparát se rozdělil na dva tábory - na přívržence Tchoege a Julgoka. Přestože Tchoege v roce 1570 zemřel, vnitřní spory rozložily státní správu natolik, že nedokázala čelit invazi Japonska (1592) ani Mandžuska (1627).

Tchoege zůstává významnou postavou korejské historie navzdory tomu, co jeho filosofie posmrtně způsobila. Jeho odkaz konfucianismu je stále znát nejen v Koreji, ale i v Číně a Japonsku.

I Hwang (1501-1570) známější spíše pod svým "zdvořilým jménem" Tchoege, je jedním ze dvou nejvýznamnějších myslitelů korejské neo-konfuciánské tradice. Jeho zcela vyvážené a komplexní pochopení složitých filosofických neo-konfuciánský syntéz vyvozených Chuem Hsiem během čínské dynastie Sung značí tradičně v Koreji úplné dozrání. Jeho "Four-Seven Debate" s Ki Taesŭngem stanovilo základní problematiku - orientovalo korejské neo-konfuciánské myšlení na náročné zkoumání závažných témat týkajících se důležitých bodů metafyziky a její důležité uplatnění při popisu vnitřního života lidského srdce a mysli.

Tchoege se narodil v poměrně chudé šlechtické rodině v obci Ongyeri nedaleko Andongi v provincii Kyŏngsan, asi 200 kilometrů jihozápadně od Soulu. Složil zkoušku civilní služby a pracoval ve vládě po mnoho let, ale jeho opravdová touha byla poklidný život, při kterém by se zabýval studiem, reflexí a sebe-zdokonalováním. Před dosáhnutím padesáti let odešel z funkce, aby šel za svým snem, a po následující dvě desetiletí byl jako vědec a učenec nesmírně produktivní navzdory tomu, že byl často povoláván zpět do úřadu.

Neo-konfucianismus byl přijat jako oficiální ortodoxie při nástupu dynastie Chosŏn v roce 1392. Bohaté syntézy a taoistický metafyzický systém, meditativní zušlechťování mysli připomínající buddhistickou praxi, které Chu Hsi a dalších raní neo-confucianisté vnesli do základů tradičního confucianismu, poskytovaly široký prostor pro různorodý a nerovnoměrný vývoj. Během prvního století byli aktivisté ve vládě zaměřeni na institucionální reformy, daleko od učenců na venkově zaměřených na jiné rysy neo-konfuciánského učení, a sice na meditace a sebe-zušlechťování. Odlišné směry vykrystalizovaly do krvavých střetů koncem čtrnáctého století, jak mladí muži s morálními dogmaty začali přicházet z venkova do vlády.

Tchoege pochopil komplexně myšlenky Chu Hsiho objasňující rovnováhu mezi aktivitou a klidem, vládnutím a sebe-zušlechťováním v ústraní, a na konci jeho života to bylo jeho učení, které se dostalo na přední pozice. Rok před svou smrtí prezentoval králi své pochopení metafyziky a psychologické teorie, ze které vyplývali dopady ve vedení každodenního života. Tato práce, "Deset diagramů učení mudrce" (Sŏnghak sipdo) se stala jednou z nejznámějších a nejvlivnějších děl korejského neo-konfucianismu. Poté již nebylo možné popřít Tchoegovu oddanost studiu a meditativnímu sebe-zdokonalování, ani ignorovat, že správné uskutečnění těchto myšlenek by mělo být v řádném chování vlády a správném uspořádání společnosti.

Na úrovni filozofické teorie Tchoege zanechal trvalý otisk v korejském neo-konfucianismu jeho "Four-Seven Debate" vykonávaných v korespondenci s mladším studentem, Ki Taesŭngem (1527-1572), ve kterých nastolil problém korejským myslitelům na staletí. Zaměřil v nich úvahy korejského neo-konfucianismu především na otázky týkající se rozhraní metafyziky a psychologické teorie. Pro Tchoegeho a další neo-konficianisty orientované na sebe-zdokonalování bylo hlavním tématem toto: v systému neo-konfuciánského myšlení, správné, metafyzicky zakotvené pochopení struktury a fungování duše vysvětluje lidskou dokonalost a nedokonalost, je tedy základem pro jakoukoli teorii o praktické duchovní kultivaci.

37 pohybů této sestavy se vztahuje k jeho rodišti na 37° zeměpisné šířky, diagram tulu znamená "učenec".